Obnovení svatého obrázku (U vobrázku)

Obnovení svatého obrázku (U vobrázku)

📅 8. května 2026
🕒 17:00 hod
📍 Červený Hrádek, U vobrázku
Přidat do Google kalendář - Outlook - nebo uložit .ics (iCalendar)

V pátek 8. 5. 2026 se sešla skupina asi 40 lidí na místě u silnice do Božkova, kde se odedávna říká „U vobrázku“. Před mnoha lety zde kdosi umístil svatý obrázek, který v průběhu let zanikal a byl znovu obnovován. Nyní zde už dlouhou řadu let žádný obrázek nevisel, ale povědomí o tomto místě bylo mezi hrádeckými občany stále živé. Hlavním organizátorem akce byl Jan Anderle, jehož snem bylo „vobrázek“ na staré místo vrátit. Vlastnoručně jej vyrobil za použití kresby Leonarda da Vinciho Studie k Madoně s kočkou, kde je netypicky, až rozmarně zobrazena Panna Marie s malým Ježíškem objímajícím kočku.

 

Zdařilý obrázek jsme společnými silami pověsili na vzrostlý dub po pravé straně silnice asi 450 metrů od okraje Hrádku. Končí zde největší stoupání silnice a otevírá se pohled směrem k nynějšímu dálničnímu přivaděči, dříve k Hrádecké hospodě. Silnici zde křižuje lesní cesta, zabezpečená na obou stranách závorami. Když se budete chtít k „vobrázku“ vydat pěšky, doporučujeme lesní cesty, protože silnice je na rozdíl od dřívějška velmi rušná.

 

V knize Jaroslava Fr. Urbana Úvodím Mže, vydané v roce 1946, je zachycena vzpomínka Markéty Salcmanové (1866-1946) z Červeného Hrádku č. p. 27: Asi tak v polovině cesty k Hrádecké hospodě našli jednou u stromu mrtvého člověka. Říkalo se, že je to sebevrah. Brzy potom uviděli lidé na tom stromě svatý obrázek. Jednou večer šli dva dělníci z práce kolem obrázku a jeden dostal takovou ránu, že se až zapotácel. Rozhlíželi se, odkud rána přišla, ale neviděli nikoho. Zmocnil se jich proto strach, dali se na útěk a ani nevěděli, jak se domů dostali. Od té doby se říkalo, že u obrázku straší. Někteří lidé šli raději oklikou, aby se tomu místu vyhnuli. Někdo chodil okolo obrázku a nic neviděl, ani neslyšel. Někdo zase viděl velkého černého psa přeběhnout přes cestu. Někdo opět slyšel zvonit, nebo žalostný pláč. Jiný zažil, jak se tu strhl veliký větrný vír, který divoce skučel. Ještě leccos si vyprávějí lidé – ale já sama jsem tu nic neprožila. Obrázek se časem rozpadl, ale U obrázku se tam říká podnes.